7. den - Pravá důvěra

Když chceš vše zhodnotit, všechno vypátrat, na všechno myslet, nemůžeš spát. Důvěřuješ tak lidským silám, nebo co horšího - důvěřuješ jen lidskému zásahu. To překáží plánům, které s tebou mám. O, jak toužím po tvé skutečné důvěře. Chci ti prokázat dobrodiní. A jak velmi mě zarmucuje, když tě vidím pobouřeného a zoufalého. A o to vlastně usiluje satan: za každou cenu tě chce znepokojit, aby tě pobouřil a skryl před působením mé milosti a hodil tě napospas lidskému konání. Proto mi důvěřuj! Opři se o mě! Svěř se mi se vším! Dělám zázraky úměrně tvé důvěře, s jakou se mi

odevzdáš, a nikoli úměrně tvým starostem. Když se nacházíš v úplné „bídě“, vylévám na tebe poklady svých milostí. Jestliže máš svoje zásoby pomoci, třeba nevelké, a staráš se, abys je získal, zůstáváš v přirozeném prostoru a přenecháváš věcem přirozený průběh, kterému často překáží satan.

„Ó Ježíši, zcela se Ti odevzdávám,
 postarej se o všechno!“